Nejprve bych se ráda hluboce omluvila za delší pauzu. S blížícím se koncem školního roku a přípravou narozeninových oslav toho na mě bylo nějak moc. V józe jsem se posunula tak možná akorát o jednu cvičební část dál, protože pak jsem se vrhla do většího úklidu (ještě ne podle metody KonMari, na to teprv sbírám odvahu) a věnovala tomu veškerý čas a na cvičení už mi nezbývala energie. Rozhodla jsem se totiž své 10. dospělácké narozeniny oslavit s pár přáteli u nás v bytě a to podle mých měřítek vyžadovalo dokonale uklizený byt. No musím říct, že až na neumytá okna jsem to celkem zvládla a konečně fakt pořádně uklidila :)
První skupinka byla pozvána na sobotu večer. Přes den jsem se překonala a zvládla ještě napéct rybízové muffiny, sýrové twistry z listového těsta, lotrinský koláč a slaný štrůdl se sušenými rajčátky, který teda u hostů docela bodoval. Před večírkem jsme dokonce stihli sjet na náš budoucí pozemek, abychom se domluvili na vybagrování místa pro jurtu, kanalizaci a vodu. Při venčení psa jsem litovala, že jsem s mytím vlasů nepočkala, až těsně před oslavou, protože jsem schytala jeden z těch víkendových avizovaných lijaků a šla vesnicí, jak Miss Mokré tričko :D
Večer se vydařil i když dva kamarádi se omluvili a nedorazili. Došlo i na slibované hry jako Věž, Hodina duchů a Šestá bere. Bohužel do Carcassonnu, na který se sešel ideální počet lidí, se nikomu moc nechtělo. Jídla bylo fakt hafec. Dokonce se sešly i dva dorty, takže na nedělní oslavu k mamce jsem přivezla i něco na ochutnání a na pondělní oslavu jsem už taky nemusela nic připravovat.
V pondělí měla přijít druhá skupinka přátel tentokrát spíš ze studií + kolegyně z práce, která se mnou jela rovnou po službě a dělala mi společnost při rychlém pouklizení a přípravě něčeho na zub. Opět se dva lidi omluvili a Drahý odjel na chatu, aby se vyspal, protože se o něj pokoušela nějaká chřipka a nechtěl mi kazit narozeniny. Nakonec dorazila s hodinovým zpožděním jedna kamarádka a tím to haslo.. Další dva mi nebyli schopní ani napsat, ani zvednout telefon, když jsem se snažila zjistit, jestli vůbec dorazí. A to pro tu jednu byl tenhle druhý termín vlastně vymyšlen.. No musím říct, že kdyby u mě nezůstala kolegyně přes noc, asi bych se docela utápěla v tom, jaké mám super spolehlivé kamarády..A musím říct, že jsem ráda, že už jsem nepekla nic čerstvého, protože bych byla naštvaná ještě víc.. Chápu, že se může stát cokoliv, proč z ničeho nic nemůže někdo přijít, ale fakt nepobírám, že jim není hloupé v dnešní době mobilních telefonů nenapsat aspoň pár slov, zvlášť když o tom vědí, i dopředu, jak z té jedné kamarádky dneska vypadlo.. Mrzí mě to o to víc, že takovouhle akci jsme doma zorganizovali vlastně poprvé po šesti letech, co bydlíme s Drahým spolu. Jsme spíš samotáři a já mám pořád pocit, že je doma nepořádek a málo místa, tak radši nikoho nezvem a tohle jsem brala jako takový trochu zlom ve svém myšlení a hlavně jsem s vybranými jedinci chtěla oslavit pro mě dost významné narozeniny..
A proč významné? Protože jsou pro mě v určitém smyslu zlomové. Z Mongolska už k nám míří jurta, kterou snad během prázdnin postavíme a základně vybavíme a na podzim se do ní nastěhujeme a vypadneme tak z Prahy, která nás ničí den ode dne víc a víc. Konečně jsem se taky po třech letech v pracovním procesu dočkala smlouvy na dobu neurčitou. A tak nám, vzhledem k tomu, že svatbu jsme zvládli už před rokem, nic nebrání postoupit na další úroveň společného života, na kterou se už neuvěřitelně těšíme. Pokud nám bude štěstí přát, doufám, že ty příští narozeniny oslavím už jen s nealkem ;)
Zítra jdu do práce jen na dopoledne a pak hurá na chatu a na prázdniny, které si mohu užívat až do 15. srpna. Těším se, jak si přečtu knížky, které jsem dostala k narozeninám, jak budu budovat náš nový domov a jak si budu vymalovávat omalovánky pastelkami se 48 barvami, které mám od Drahého k narozeninám a jak se sem tam s Vámi podělím o zážitky ze stavby, či nějakého vydařeného čundru. Popravdě bych toho ráda stihla ještě víc, ale myslím, že to není v mých silách, vzhledem k tomu, že chci hlavně odpočívat a nabírat síly na příští školní rok, který hlavně ze začátku bude opravdu náročný.
Mějte se všichni fanfárově a zas někdy (snad ne moc pozdě) naviděnou
