Jurtanimo | Věčný boj

Se sebou samotnou, se svou leností, s tím, co chci a co nechci, co zvládám a nezvládám, s nepořádkem, s hloupými a sobeckými lidmi, s příšerami, s technikou. Takové perpetuum mobile...

Začnu těmi příšerkami - nebojte nezbláznila jsem se, nebojuju s žádným démonem uvnitř mé hlavy - po několika letech jsme s Drahým o víkendu zapli počítač a notes, pustili wifinu a přenesli jsme se do temného světa Diabla 2 - Lord of Destruction. Pařili jsme v kuse minimálně čtyři hodiny a moc jsme se u toho pobavili. Třískali jsme potvory hlava nehlava a snažili se vyhazardovat nějaké dobré věci o sto šest. Já se do hry ponořila tak, že jsem řvala "ať mi nemlátí manžela a že to mají za to" :D I přes bolest za krkem a skoro křeč v zápěstí se nám nějak nechtělo vůbec přestávat. Až když zhasly všechny svíčky, které jsme si před hrou zapálili, usoudili jsme, že už paříme fakt dlouho a že bychom měli skončit. Nicméně v neděli po obědě u maminky jsme spěchali domů, abychom mohli zase pokračovat :)

To už nám ale bohužel vyšla jenom asi hodina na hraní, protože nás čekal jiný boj - tentokrát s technikou...Nejdřív jsme se pokusili rozchodit tuto stařičkou hru na mém sice starším notesu, ale s windows 10, které jsou fakt za trest - samozřejmě se nám to nepovedlo. Do toho jsem zjistila, že se mi odmítá připojit telefon na wifinu - chtěla jsem si stáhnout nějakou podobnou hru na telefon, abych neměla takový absťák a mohla hrát ve volných chvílích :D Takže jsme začali řešit telefon, ale nevyřešili a v osm to všechno vzdali, abychom si aspoň trochu pohráli, než začnou dávat "Kosmo". Kdo jste to ještě neviděl, vřele doporučuju - je to docela vtipný, ale celkem smutný pohled na českou náturu a českou politiku. Zvlášť když si člověk uvědomí, že je to fakt pravdivý.

Původně jsem chtěla psát, jak jsem zajatcem svého měsíčního cyklu, ale usoudila jsem, že to asi není úplně to téma, které bych měla rozebírat po netu. Nicméně to sem taky trochu patří, páč v tomto případě bojuju s tím, co chci a co nechci. Nikdy bych nevěřila, že zrovna já se zaseknu v takové slepé ulici..že mi budou tak silně tikat biologický hodiny...Budu si to muset nějak srovnat v hlavě a nehrotit to, nebo to nedopadne vůbec dobře. Píšu jen náznaky, páč tohle je dost soukromé, ale zároveň jsem to ze sebe potřebovala trochu dostat.

Zbylé boje odehrávající se v mojí myslí (tedy ty, týkající se mě, mé lenosti atd.) spojím do jednoho, páč spolu dost souvisí a ani k nim jednotlivě není moc co psát. Představovala bych si, že doma bude naklizeno tak, aby k nám mohl kdykoli, kdokoli přijít a já se nemusela stydět, že to u nás vypadá, jak po výbuchu granátu; že bude každý den navařeno, napečíno; že budu prostě dokonalá hospodyňka, manželka, paní učitelka, no prostě taková super žena, co stíhá všechno a ještě má čas sama na sebe. Bohužel jsem na to všechno ale příšerně líná a každá sebemenší záminka mi stačí k tomu, abych úklid či vaření odložila na jindy a pak zase na jindy a tak to jde dál, dokud se nenaštvu a něco s tím neudělám, ale to zas vydrží ani ne týden a mně se do toho znovu nechce a odkládací kolečko začíná a končí úplně stejně :( Momentálně se nacházím ve fázi odloženo, až budu mít více času, což bych mohla mít zítra. Takže plán na volný den , který budu trávit sama, je jasný :) Jen do toho budu ještě nejspíš řešit ten telefon a možná budu muset za Drahým do jurty, páč první sníh očividně moc neustála a to nebyl bůhví jaký :( Takže uvidíme, kolik toho nakonec stihnu, když mám na starosti ještě psa.

S tím se pomalu vydám na procházku, ať můžu jít chrnět a načerpat síly na zítřejší brzké vstávání, abych toho stihla uklidit, co nejvíc. O boji s hloupými a sobeckými lidmi se více rozepisovat nebudu, protože bych se akorát zas rozčílila a to mi za to nestojí ;)

Užijte si volný den lépe než já a příští středu/čtvrtek se tu na Vás snad bude zas těšit nový článek (pokud stihnu ten úklid :D ).