Konečně jsem se dostala k sepsání zážitků z posledního vandru. Je to děs, ale opravdu jsme byli naposled na čundru minulé prázdniny
Vyrazili jsme relativně brzo ráno přímo z Broumova.
Město jsme opustili po modré turistické, která nás dovedla přes Třípanský kámen na Janovičky.
Po obědě jsme pokračovali stále po modré podél státní hranice vedoucí Javořími horami.
Přes Čertův vrch jsme došli až na rozcestí Javorový vrch, kde jsme se s naší oblíbenou modrou na chvíli rozloučili a pokračovali dále po žluté. Z té jsme se U křížku odpojili do Jeleního žlabu ke studánce, kde jsme doplnili zásoby vody, nabrali síly a vyrazili na závěrečný velmi ostrý výstup zpátky na modrou. Musím říct, že výšlap stál opravdu za to, a to jsem ještě ani nevěděla, co nás čeká další den. Každopádně jsem usoudila, že dál mě už nohy nedonesou ani pár metrů. Po cca 22 km s plnou krosnou na zádech na to ale měly vážně nárok. Našli jsme nejbližší, nejpřívětivější mohutný buk a zakempili v jeho náručí nedaleko vrchu s názvem Široký.
MAPA PRVNĺHO DNE (trasa je vyznačena takovou nevýraznou šedivou s několika průchozími body)
Sluníčko nás vytáhlo ze spacáku relativně brzo, ale aspoň jsme měli více času na túru. Hned po ránu nás čekal výstup (chvílemi i po čtyřech) na Ruprechtický Špičák. Výhled stál za to :)
Prudkým sestupem jsme vstoupili do Polska, země borůvek, malin a strmých kopců. Naše turistické stezky jsou u nich cyklistické a jejich turistické by se u nás dali označit skoro za horolezecké :D Člověk byl rád, že většinu kopců si mohl vyšlápnout nahoru a když přece jenom musel nějaký sejít dolů, doufal, že nebude i s krosnou válet sudy :D Prvním polským cílem byla zřícenina "Ruiny owczarni".
Po svačince a pohledu po okolí jsme se vrátili na rozcestí a pokračovali polskou krajinou dál po modré přes tři vrcholy: Suchawa (928), Kostrzyna (906), Wlostowa (903).
Směřovali jsme do městečká Sokolowsko a vůbec si nevšimli, že kousek od modré jsme se mohli sejít podívat na Zameczek Friedenstein. No, co se dá dělat, tak snad někdy příště :) V Sokolowsku jsme s pomocí místních našli kavárničku, kde jsme si dali zasloužené pivko a pizzu a i přes jazykovou bariéru se v interiéru cítili velmi příjemně :) Nicméně jsme se shodli, že cizina pro nás moc není, člověk nerozumí, neví, jak to chodí, kolik co stojí a tak.. Po odpočinku jsme se přes černou a cyklistickou trasu vrátili zpátky do své vlasti. Krpál na Ruprechtický Špičák jsme znovu absolvovat nechtěli a tak jsme odbočili po lesní cestě, která měla kopírovat Ruprechtický potok. Na vodu jsme ale nenarazili a místo na spaní už hledali celkem unavení. Po cca 20 km pochodu jsem měla pocit, že už se nehnu ani o píď. Místo jsme nakonec našli luxusní, opět mezi mohutnými buky v lesích kdesi nad Hynčicemi. Skrz jejich zelené lístky jsme mohli večer sledovat hvězdy. Teda, než nás déšť donutil natáhnout plachtu :)
MAPA DRUHÉHO DNE
Ráno nás probudilo auto (nejspíš lesníků) projíždějící kolem. Naštěstí si nás buď nevšimli nebo nás neřešili :) Nejprve jsme se museli dostat k námi známé studánce v Jelením žlabu a doplnit zásoby na poslední den. Od studánky jsme sešli na cyklostezku a po ní do Hynčic. Po polní cestě jsme přešli koleje a přestoupili na červenou trasu, která nás dovedla až zpátky do Broumova. Po necelých 13 km jsme došli do cíle celého vandru. Ani nevíte, jak jsme se těšili do sprchy a normální postele :D
MAPA POSLEDNĺHO DNE
Zážitek to byl parádní a na polské krpály budeme ještě dlouho vzpomínat :D