PS - Leden

Přehodnotila jsem systém psaní pozitivních věcí, které se mi udály. Při sepisování každého dne jsem se totiž dostala do stále se opakujících maličkostí, kterými si blog zaplnit nepotřebuji. Rozhodla jsem se tedy psát si jen významnějsí věci a dávat sem jejich souhrn za celý měsíc. Zkratka PS v názvu článku znamená pozitivní sebeterapie.

A tady už jsou první pozitiva nového roku:

1. Konečně sníh - vytáhla jsem sněhule a Dryádka kombinézu a užíváme si procházky po bílých místy zledovatělých chodnících. Došlo už i na sněhové andělíčky a jizdu na dárkové tašce = těžká improvizace, když se člověku nechtějí v téhle době shánět boby :-D
    
2. Je fajn mít psa. I když už se nemůžeme dočkat, až budeme bez zvířat, v nedobrovolné karanténě/izolaci má člověk aspoň výmluvu, proč je s dětmi venku. Neumím si představit, že jsem s holkama 14dní zavřená doma a na padající vločky koukáme jenom z okna.
    
3. Zkouším si občas najít chvilku i na jogový Pozdrav Slunci, ale zjišťuju, že už si ho po takové době skoro ani nepamatuju.
    
4. Dryádina on-line výuka hudebky nemá chybu. Člověk v izolaci nezamešká žádnou lekci a k tomu se nemusí nikam vláčet s půlročním miminem. A jako plus vítám, že si nás zvukově lektorka vypíná, takže můžu peskovat Dryádu, že nespolupracuje a nikdo o tom ani neví :-D
    
5. Pořídili jsme si nový sendvičovač, co opéká toasty na ty malé trojúhelníčky a je to fakt super. Ještě je to i jako vaflovač a gril, tak už se těším, až budu moct zase mléko, že si zkusíme udělat domácí vafle - už jsem ani kupované neměla ani nepamatuju :-) Nedá mi to ale nezmínit, že po mytí před prvním použitím se Dryádka rozhodla sama bez dohledu sendvičovač sestavit dohromady = umístit toastovací plotýnku na svoje místo, bohužel ale obráceně, takže ji rovnou poškrábala. Já chytla hysterák a myslela jsem, že vyletím z kůže.. proč si to ale dovolím psát sem, kde by měly být jen pozitivní věci, je fakt, že jsem se udržela a nepřizabila ani jedno z dětí (mladší jsem zrovna kojila), překonala jsem svojí Monkovskou obscesi a nenutila manžela, aby to zabalil a šel vyměnit za novej (i když to bylo první, co mě napadlo) a celkem rychle a obstojně jsem se smířila s tím, že se to dá používat i tak, že to nestálo svět a až to bude na odpis, tak to prostě vyměníme zase za nový kousek.. To vše je u mě celkem pokrok :-)
    
6. Dryádka konečně nastoupila do normální (státní) školky - teda, abych byla přesná absolvovala tam jedno dopoledne, které celkem přežila, i když možná odmarodila. Bylo mi totiž předáno počůrané a totálně zmrzlé dítě s kalhoty na půl žerdi, z čehož jsem fakt moc nadšená nebyla. Ale pozitivní je, že tam neřvala, učitelka si zatím na nic nestěžovala a vypadá to, že ani žádné trauma si z prvního dne neodnesla, tak uvidíme, jak budou probíhat další dopoledne. Krásně pak i s Vyblinkou spaly, takže jsem si po dlouhé době krapet dáchla :-)
    
7. Zvládly jsme první holčičí víkend bez manžela a psa.

   Manžel si domluvil pánský oddechový výlet bez dětí a psa dal na hlídání dědečkovi, abych měla o starost míň. Mám radost, že jsem tu ani na večerní maraton nikoho nepotřebovala a že Dryádka se opravdu snažila mě zbytečně nerozčilovat a v rámci možností poslouchat. Obě se povedlo uspat relativně brzo a já si tak užila zasloužený večer pro sebe a sešla jsem se na telefonickém pivku s kamarádkou, s kterou jsem dlouho nemluvila. No bylo toho hodně, co povídat a skončily jsme až před půlnocí :D Dneska už je teda na mě (i na Dryádce) únava celkem znát, ale jsem ráda, že holky teď po obědě  obě spí a já si tak můžu tohle sepsat a to v klidu na notesu, protože tu ještě tatínka nemáme.
    

8. Během holčičího víkendu jsem stihla i hafec věcí:  vysát gauč a vyměnit deky, vysát a vyprat psí pelech, vyprat ručníky a ty deky, převléknout a vyprat ložní prádlo naše i Dryádky a pustit Zinu (náš robotický vysavač), aby to tu trochu přesála.

Během příštího měsíce bych ráda zapracovala na těchto věcech:

• Častěji se dostat alespoň k protažení jógovým Pozdravem Slunci nebo jiným jógovým cvikům
• Odpustit si zbytečný vztek a řešit výchovné krize, co nejklidněji.
• Omezit stres z maličkostí, které vůbec nejsou ke stresování (např. prodřené ponožky nebo dětské legíny nebo zašpiněné/poblinčené dětské oblečení).
• Brát si ve volných chvílích na čtení knížku místo mobilu.

No to by pro začátek myslím stačilo, ať si toho na sebe zas nenavalím moc :D Hezký zbytek neděle všem, co ještě sledují tyhle moje pozitivní reporty