PS - Únor

• Nástup do státní MŠ zvládla Dryádka nakonec dobře, jen já jsem nějaká skeptická, co se týče profesionality zejména jedné z paní učitelek. Ta druhá se asi ani moc nedostane ke slovu. Později jsme měli čest poznat i druhou paní učitelku a po asi páté návštěvě, kdy jsem dostala Dryádku opět počuranou a zmrzlou, aniž by to paní učitelka vůbec tušila, jsme se s manželem rozhodli, že dál jejich profesionalitu zkoušet nebudeme - neradi bychom Dryádce způsobily nějaké školkové trauma. A protože se mi nechtělo riskovat další neznámou školku, využila jsem svých předmateřských pracovních kontaktů a Dryádku zapsala na své bývalé pracoviště ke svým bývalým kolegyním, ke kterým se snad jednou vrátím i s Vyblinkou. Nevěřili byste, jaký obrat ve vnímání školky nastal u Dryádky. Najednou nám o školce doma vypráví, ráno se tam těší a už tam dokonce i dvakrát nadšeně přespávala a počuranou jsme ji dostali domu jen jednou a to se paní učitelka ještě hrozně omlouvala. Škoda, že v březnu se zas bude muset spokojit s domácím programem a režimem přizpůsobeným mladší sestře a psovi.

• Vyšetření Vyblinky na gastroenterologii dopadlo docela dobře. Výsledky z krve, kterou ji sestřičky odebraly teda až na třetí napíchnutí (myslela jsem, že mě tam vomejou a že na ně brzo začnu asi řvát), byly taky vesměs v pořádku. Takže budu moct od půlky února zase zkusit jíst mléčné výrobky a uvidí se, co se bude dít. Necelých čtrnáct dní se zas v jídle nijak neomezuju a nepozoruji žádný velký rozdíl. Jsem zvědavá, co nám poví paní doktorka, protože Vyblinka neustále ublinkává, ale přijde mi, že jsem měla pravdu, že o žádnou alergii nejde.

• Konečně jsme mohli dát Dryádku na hlídání babičce a mít tak jeden večer a ráno klid a čas jen pro Vyblinku. Bylo vidět, že i Dryádka si od nás potřebovala odpočinout.

• Při druhé sněhové nadílce jsme jako překvapení konečně pořídili pro Dryádku pekáč/kluzák. Byla nadšená.

• Dryádce dopadla dobře odkládaná kontrola na dětské revmatologii. Loni v březnu po vleklých problémech s levým kolenem (od 12/2019) a diagnostikování juvenilní idiopatické artritidy absolvovala v celkové narkóze punkci kolene a lokální aplikaci kortikoidu. Tato léčba se zatím jeví jako účinná a dostatečná a je fakt skvělé, že se problém stále neobjevil u žádného dalšího kloubu a ani v očích, kde s touto diagnózou hrozí zánět.

• Pokrok: Při vysávání relativně nového,ale hlavně pro mě celkem drahého gauče jsem omylem roztrhla krycí látku v úložném prostoru a světe div se, já se kvůli tomu nechystám skákat z mostu :-) Látku jsem zalátala, jak nejlíp jsem v tom omezeném prostoru a s baterkou v druhé ruce dovedla a život, jde dál. Uklidňuje mě, že to je na místě, kde to nikdo jiný nevidí a není to tam nijak namáhané, takže by se to snad nemuselo trhat nějak dál :-) A při příštím vysávání si v tomhle místě budu dávat setsakramentsky pozor.

• Stáhla jsem si Memrise a BBC Learning a snažím se oprášit si své znalosti francouzštiny a angličtiny.

• Poslední únorový víkend jsme si užili na chatě. Teď se tam minimálně tři neděle nepodíváme, tak jsme na rychlo sbalili holky a alespoň na jednu noc vyrazili z Prahy na čerstvý vzduch i přesto, že je tam rozbité čerpadlo a neteče tak voda. Myslím, že nám to všem jenom prospělo.

Dny, kdy jsem se stihla alespoň protáhnout jógovým pozdravem Khatu: 5
Dny, kdy se mi jakžtakž dařilo držet nervy na uzdě: 22
Dny, kdy jsem si vzala nějakou knížku do ruky a něco málo si přečetla: 7

1.2. Rozvíjej se, děťátko (Kiedroňová Eva)
2.2. Jóga v denním životě
4.2. Aha! Rodičovství (Laura Markham)
7.2. Aha! Rodičovství (Laura Markham)
9.2. Aha! Rodičovství (Laura Markham)
10.2. Aha! Rodičovství (Laura Markham)
12.2. Aha! Rodičovství (Laura Markham)

Vyhodnocení cílů z předešlého měsíce tedy nedopadlo moc valně, ale i tak mám radost z pokroku. Víc se snažím krotit svoje zbytečné nervy a vzdala jsem ruční předpírání poblinkaných plen, s tím, že prostě stejně časem poletěj do koše.

Cíle na příští měsíc:

1. Sepsat článek o prvních Vánocích v novém bytě.
2. Víc Dryádku objímat.
3. Navyknout si na večerní sprchu, abych měla ráno víc času a nedepkovala nad tím, že se ani nestíhám omýt.
4. Přestat od sebe vyžadovat dokonalost ve všech směrech. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale hrozně se užírám, když se mi věci nedaří dle mých měřítek a ty jsou nastaveny bůh ví proč na nejvyšší úroveň. Momentálně mám třeba depky z toho, že neumím prát, prostě, když se nějaká várka prádla vypere jinak, než bych si představovalo, třeba je to nějaké žmolkaté, obarvené, špatně vyprané nebo na dotek nepříjemné (tvrdé, se zbytky prášku) mám pocit totálního selhání. Z jiného soudku se třeba jedná o permanentní pochybování v oblasti rodičovských dovedností - jestli dělám vše, jak se má, jestli holky vychovávám, jak bych měla, jestli je nějak nezanedbávám, jestli kvůli mně nějak netrpí a tak podobně.
5. Držet se motta: LÁSKA A ZDRAVĺ, TO JE VŠECHNO, NA ČEM ZÁLEŽĺ!