PS - Březen v lockdownu

Musím říct, že se zpřísněním lockdownu, který uzavřel i mateřské školy, nedovolil nám vyrazit mimo území Prahy a trval déle, než měl (i když s tím tak nejspíš každý už počítal), se mi pozitivní věci nehledaly vůbec snadno. Asi jsem upadla i do nějakého osobního lockdownu. A nejspíš i pro to, se mi březnový souhrn vůbec nechtělo sepisovat a publikovat, respektive se musím hodně přesvědčovat, že je publikování hodný.

• Dvakrát jsem mohla absolvovat svoje novodobé největší wellness dopoledne :D Aneb jak mě lockdown naučil těšit se na návštěvu zubaře. Je to totiž momentálně moje  jediná možnost, jak být chvíli bez dětí, počíst si a na nic nemyslet. Úmyslně jezdím hromadnou dopravou, abych získala, co nejvíc času pro sebe. A konečně mám opravenou dolní sedmičku, kvůli které mi museli v prosinci trhat osmičku. Rostla totiž na šikmo do té sedmičky a ta se tam pak kazila. Musím říct, že i když umrtvení bylo dost nepříjemné, o samotném zákroku jsem téměř nevěděla (pro mě opravdu nový zážitek) a značně se mi ulevilo. A ještě mi opravili nahoře starou plombu a pod ní kaz na čtyřce. Bylo to trošku dražší wellness, ale už se těším, až budu mít zrevidováno i zbytek zubů. Holt jsem k novému zubaři přešla asi za pět minut dvanáct a ten má teď chudák se mnou po paní doktorce spoustu práce.

• Uzavření na území Prahy nás donutilo více přemýšlet, kam vypadnout do přírody za dobitím baterek. A tak jsme absolvovali náš asi první dopolední výlet bez psa. Šli jsme z Komořan, kolem letiště Točná, na Zbraslav, kde jsme jentaktak stíhali vlak. A až na rozbahněné cesty a hafec lidí s podobným nápadem, to byla moc pěkná trasa. Dryádka se ze všech svých sil poslední kus cesty snažila s námi udržet tempo motivovaná právě zpáteční cestou vláčkem. Ještě, že jsme ho vážně stihli, protože si takový závěr výletu fakt zasloužila a neumím si představit to zklamání, kdyby nám ujel těsně před nosem.

• Opět nás navštívil technik na sušičku a konstatoval, že větrák, který jsem vnímala jako nefunkční, se spouštět během programu vůbec nemusí, že záleží na teplotě toho, co má chladit. A že buben zní, jak má, že sušička je v pořádku. Tak snad už se trochu uklidním a přestanu tyhle dva spotřebiče řešit. Jinak servis značky Siemens můžu vřele doporučit, i když bych byla samozřejmě radši, kdybych je volat ani nemusela :-D

• Vyblinka oslavila MDŽ tím, že začala objevovat svět kolem sebe po čtyřech.

• A kalendářní jaro přivítala samostatným posazením.

• Taky absolvovala preventivní kontrolu v osmi měsících, kde si statečně nechala píchnout první dávku Bexsera a ustála ji bez větších komplikací jen zvýšenou teplotou.

• Dryádka zvládla pravidelnou kontrolu na očním včetně vykapání očí, která taky dopadla dobře.

  Takže nás to čeká, tentokrát už snad bez vykapání, zase za tři měsíce.

• Když se tříletá dcera, vidíc mě utírat dětskou postýlku, zeptala: "Mami, potřebuješ nějak pomoct?", vážně mě to potěšilo a i když už jsem to měla téměř hotové, dala jsem jí vlhčený ubrousek a nechala ji otírat, už otřené :-D Vyblinka nám už totiž vyrostla z malé postýlky přiražené k manželské posteli a tak jsme ji museli připravit klasickou dětskou postýlku po Dryádce. A protože byla ještě ve starém bytě, konečně se tam jelo vyklidit nějaké zbylé věci (gauč, pračka, skříně a tak podobně skončilo ve sběrném dvoře).

Dny, kdy jsem se stihla alespoň protáhnout jógovým pozdravem Khatu: 3 (bída)
Dny, kdy se mi jakžtakž dařilo držet nervy na uzdě: 25 (celkem slušné skóre, na to, že školka byla zavřená)
Dny, kdy jsem si vzala nějakou knížku do ruky a něco málo si přečetla: 8

4.3. Aha! Rodičovství (Laura Markham)
11.3. Aha! Rodičovství (Laura Markham)
15.3. Aha! Rodičovství (Laura Markham)
20.3. Rozvíjej se, děťátko (Eva Kiedroňová)
21.3. Aha! Rodičovství (Laura Markham)
24.3. Aha! Rodičovství (Laura Markham)
26.3. Aha! Rodičovství (Laura Markham)
29.3. Aha! Rodičovství (Laura Markham)

Zhodnocení cílů z minulého měsíce:

1. Článek o Vánocích stále nesepsán. Tak třeba to pak sepíšu dohromady s těma letošíma, to tak akorát vyjde, než se k tomu dokopu 
2. Dryádka už si sama chodí pro objetí, ale i tak mám pocit, že bych na tom mohla ještě zapracovat a hlavně objímat z lásky a ne ze vzteku, kdy mám takovej ten pocit, že ji musím umačkat, abych ji nepřizabila jinak.
3. Na večerní sprchu se mi asi navyknout nepodaří. Většinou jsem ráda, že jsem ráda a bojím se, že tím vzbudím děcka. A krom toho se Vyblinka teď začala budit tak nepředvidatelně a nic než prso ji neuklidní, že se vsadím, že by se probrala přesně, když bych se sprchovala. Takže si spíš budu muset naučit holky, že mají maminku ráno nechat umýt, aby si s nima mohla v poklidu užít zbytek dne :D
4. Touha po dokonalosti je ve mně tak hluboce zakořeněna, že tenhle cíl mi tu bude viset asi ještě dlouho, než bude úplně splněn. Ale myslím, že mravenčími krůčky se snažím k cíli pomalu dojít a nehroutit se z každého nezdaru bez ohledu na oblast.
5. Motto: "Láska a zdraví, to je všechno, na čem záleží" se mi pomalu vrývá do hlavy, nicméně v souvislosti s předchozím bodem se mi stále nedaří převést ho do praktického smýšlení nad věcmi běžného života.
 

Cíle na příští měsíc:

Myslím, že z předchozího zhodnocení krásně vyplívá, že na duben si raději žádné nové cíle dávat nebudu. Mám totiž, co dělat ještě s těmi starými