Jak už jsem psala, poslední dobou se mi dost těžko hledají pozitiva, nějak bojuju sama se sebou, hledám sama sebe, učím se vnímat svět a události kolem sebe trochu v jiném světle, ale mám pocit, že se vůbec neposouvám k lepšímu, nebo jen hodně malými krůčky. Ale něco málo hezkého bych za ten uplynulý měsíc přece jen mohla najít 
- Alespoň ze začátku měsíce jsem se snažila najít si chvilku na pár cviků z jógy, což mi dost pomáhalo si během dne odpočinout a zklidnit se.
- Pro holky jsem celkem s chutí ozdobila vařečky na hudební poslech na kroužek hudebky
- Po asi dvou letech jsem si vzala do ruky normální knížku (beletrii ne něco o výchově), a to i když jsem neměla dočteného něco jiného. Překonala jsem svůj stih, že neexistuje, abych měla rozečtených více knížek najednou. Dost mi pomohlo číst zase něco s dějem a aspoň v představách zmizet do jiného světa, žít příběh s postavami. Nevěřila bych, že normální knížka může mít takové relaxační účinky, i přesto, že se jedná o vážnější téma.
- Společně jsme vytvořily dopis Ježíškovi z obrázků z letáků. Dryádka se u toho skvěle zabavila a parádně se naučila stříhat různé tvary. Jen by ty hračky stříhala a lepila pořád a pořád dál a dál :D
- Absolvovala jsem dvě sezení, která vždycky na chvíli dost pomohla
- Ke konci měsíce přestala Dryádka konečně neustále smrkat, tak jsme ji mohli dát na víkend k babičce na hlídání a doma to připravit na první adventní neděli. Jen s Hejkalkou (Vyblinka už neblinká, ale za to se parádně naučila používat své hlasivky v takové tónině a tak často, že si zaslouží novou přezdívku) jsme stihli hafec věcí a ještě jsme se parádně vyspali (i přesto, že jsme se rozhodli odbourat noční kojení).
Ať máte klidný a co nejdelší advent zakončený dobrou večeří a bohatou nadílkou!