přihlášení

rubriky:

moji přátelé

archiv článků:

odkazy:

PS - Prosinec

pise.cz/FCKeditor2/editor/images/smiley/msn/teeth_smile.gif">

• 9. prosince jsme si s holkama užily sněhovou nadílku při procházce se psem. Stavěly jsme sněhuláky a válely andělíčky. Ještě o víkendu jsme pořídily boby a vyrazily na otočku na chatu na zbytky sněhu.

• Taky se nám s Dryádkou povedl parádní věnec na dveře.
  
  

•  A pořídili jsme luxusní jedličku, hned tu první, na kterou jsme koukli, jak kdyby nás k sobě přímo volala a vůbec jsme nepřemýšleli, jestli se nám vejde tam, kam potřebujeme. Naštěstí, s ořezáním pár dolních větví a zrušením stolku jako podstavce, jsme ji nějak napasovali na jediné možné místo v bytě.

• Z doktorů absolvovala Dryádka kontrolu na očním a rehabilitaci a Drahý magnetickou rezonanci s bolavým kolenem. A já dvě celkem užitečná sezení.

• S blížícími se Vánocemi a koncem roku jsem potřebala znát i tátův pohled na tady již dříve zmiňovanou novinku. Nechtěla jsem si tenhle pro ani jednoho z nás zrovna jednoduchý rozhovor nechávat do nového roku a tak jsem, posílená on-line terapií, využila jediné volné odpoledne, nechala holky Drahému a frčela za tátou do práce. Nejdřív jsem se celkem dlouho nedostala ke slovu (viděli jsme se naposled před půl rokem), ale pak jsem šla přímo k věci, byť to ze mě teda lezlo jako z chlupaté deky. Ani jsem netušila, jak moc se mi po tom uleví. Ukázalo se, že byť to bylo pro oba dost nepříjemné, bylo to už potřeba a až neuvěřitelně to mezi námi vyčistilo vzduch. O co konkrétně se jedná, se určitě jednou dozvíte ze samostatného článku, na který ale potřebuju více času a klidu.

• Letošní vánoční přípravy jsem se rozhodla skrouhnout na minimum s vědomím, že dárky pod stromečkem si budeme rozbalovat i bez umytých oken a že je úplně jedno, co bude k jídlu, hlavně když budeme spolu a v klidu. Ale aspoň jsem konečně probrala asi šest pytlů s dětským oblečením, které  už přes půl roku zabíraly gauč pro hosty, který jsme potřebovali pro babičky na přespání po Štědrém dnu 

• 23. prosince Drahý s Dryádkou ozdobili tu naší jedličku a já za to byla vážně vděčná. Trénovala jsem tak svoje přesvědčení, že je přece úplně jedno, jak ten stromeček bude ozdobený a že není potřeba rovnat každou baňku pomalu pravítkem. A k tomu jsem aspoň mohla dodělávat, co bylo ještě třeba.

• 24. prosince dopoledne jsme u nás přivítaly strejdu s tetou a pak odjeli vyvenčit hafíka na chatu a nasypat tam zrní ptáčkům. Hejkalka cestou usnula a vzhledem k tomu, co nás po zbytek dne ještě čekalo, bylo potřeba, aby pořádně načerpala síly, tak jsem zůstala u ní a na procházku šli nakonec jen Drahý s Dryádkou.

• Odpoledne dorazili prarodiče a dali jsme si opožděný oběd - na tchýnin vyhlášený hubník se vyplatilo počkat. Dva pekáče byly v mžiku prázdné. Odpolední procházku se psem jsme si užili jen s Drahým, což bylo moc fajn. Vrátili jsme se před večeří a pomohli nachystat, co bylo třeba. O vaření se jako každý rok postaral tchán. Trochu vymódění jsme si pochutnali na svičkové s králíkem a na přírodno usmaženém lososu s dvěma bramborovými saláty (tchánův sladší a maminčin kyselejší). Holky po pouštění lodiček ve vaně a nasledném spršení padly za vlast a my měli čas si konečně u sklenky dobrého vína v klidu popovídat. Skončili jsme, až když už došlo víno a ani si nevšimli, že už nám naježilo pod stromeček 
  
  

• Dryádka nás překvapila svoji trpělivostí, kdy nás ráno nechala i trochu vyspat a vydržela pak s rozbalováním počkat asi dvě hodiny, než Drahý došel se psem a probudilo se zbylé osazenstvo bytu. Babičkám to tak trvalo, že na to, než si dočistí zuby, už jsme nečekali a nechali Dryádku dárky aspoň začít rozdávat. Asi si teď říkáte, jestli někdo z nás není náhodou z Ameriky, ale ne není. S ohledem na děti a uspořádání bytu nám přijde praktičtější nechat překvápko, až na ráno. Člověk si o dost víc užije ten samotný Štědrý večer a na dárky je druhý den více času a světla 

• Musím říct, že byť toho bylo pod stromečkem fakt hafec nebyl dárek, který by nám neudělal radost a když se to pak rozdalo mezi všechny, ve výsledku toho jednotlivci zas tolik neměli. Teda kromě holek, ale i u nich to bylo docela v mezích a celkem s rozmyslem. Já dostala na velkém plátnu omalovánky podle čísel, knížky, termohrnek s ukazatelem teploty, každoroční krabici toffiféček, co mi sní Drahý, dřevěné 3D puzzle, podložku na tvoření s řezacím kotoučkem, aquarelové progresky (48 ks v plechové krabičce) a novou krásnou aromalampičku. Jestli bude někdy čas, možná sem dohodím i fotky, ale zatím mě to ani nenapadlo zdokumentovat.

• Od 26. jsme si užívali Vánoce bez návštěv, ale bohužel s nachlazením, takže z původního plánu odjet na pár dní na chatu nic nebylo, ale za to si holky mohly pohrát s novými věcmi a docela jsme si odpočinuli a dočerpali síly na Dryádčinu narozeninou oslavu. Ke čtvrtým narozeninám dostala lego, auto na dálkové ovládání, pracovní sešity se samolepkami, vyškrabávací omalovánky, knížky, angličtinu k albi tužce, zvířátkové Dobble a napodobeninu Nerfky.

• A na Silvestra jsme si taky řekli, že chceme být jen s holkama a konec roku tak oslavili dopolední procházkou v lese a večer sledováním druhé série Zaklínače. Jen jsme u toho teda vytuhli, ale naštěstí se stihli vzbudit ještě před půlnocí a přiťuknout si s výhledem na krásné ohňostroje všude kolem.

A jak dobře jsme vstoupili do nového roku, se snad brzy dozvíte z nového článku 
Jen se musím naučit ukládat si článek postupně, abych si nemusela rvát vlasy pokaždé, když nějakým překlikem si psaní zavřu bez předchozího uložení.

Zpět na hlavní stranu blogu