Kuchařka šťastného života - Eva Michaličová

Vydáno: 2013 - Rybka Publishers

Žanr: Naučná literatura - psychologie a pedagogika

Počet stran: 200

Rozečteno: 28.4.2023

Dočteno: 13.5.2023 (asi můj rekord na knížku - minimálně od té doby, co mám děti :D)

Něco málo o knize

Ve formě jednoduché kuchařky se nám autorka, která pochází právě z kuchařské rodiny, ale sama se trhla a stala se terapeutkou, snaží ukázat "Jak si uvařit život podle vlastních receptů" a jak dosáhnout vyrovnanosti a štěstí. Co kapitola, to jeden recept uvedený danými ingrediencemi a pracovním postupem. Následují odstavce "Z pohledu šéfkuchaře", kde je prvotní velmi metaforický recept vysvětlen konkrétněji a pochopitelněji a na závěr kapitoly jsou osobní zkušenosti samotné autorky s daným tématem nazvané "Něco málo z mojí kuchyně".

Podle anotace by nám kniha měla pomoci odhalovat a postupně odstaňovat navyklé vzorce chování, které způsobují, že nejsme šťastní a trápíme se. Snaží se nás přimět k přemýšlení nad sebou samými, jakožto jedinými strůjci vlastního povedeného života. Na ostatní bychom se měli dívat jako na zrcadla, která nám ukazují jenom naše vlastní chyby nebo problémy, které si způsobujeme/vsugerováváme sami.

"Pro správné uchopení principu zrcadlení je důležité vědět, že dokud vás cokoliv na komkoliv ROZČILUJE, POBUŘUJE, NADZVEDÁ A URÁŽĺ, je to proto, že totéž děláte sami sobě." (str. 14)

Člověk by se měl odprostit od posuzování a kritizování (jenom se tím snaží cítit lépe na úkor někoho druhého) a přestat hledat v životě jistoty a lpět na nich, protože neexistují, nikdy nic nemáme jisté a jedinou jistotou v našich životech jsme my sami. V kapitolce o strachu nám zas autorka předvádí, že není důvod se bát. 

Víte, vždycky se sama sebe ptám: "Evo, kdyby se ten náš strach naplnil, co nejhoršího by se nám mohlo stát?" Obvykle zjišťuji, že se nemůže stát nic, co bych nezvládla vyřešit nebo ustát.
Jednou mi jedna moudrá paní řekla, že se nám v životě nestane nic, co bychom neunesli nebo na to nebyli vybaveni. Od té doby ve mně zavládl zvláštní klid.
Když jsem plašila kvůli něčemu, co se ještě nestalo, můj bývalý manžel s úsměvem na rtech říkával: "Nejhorší smrt je z vyděšení."
(úryvek ze strany 56)

Taky je v knize kladen důraz na prožívání přítomného okamžiku - tady a teď a ne nějaké "Co by, kdyby...?" a "Co když...?" Minulost je minulost - je to pilíř, na kterém stavíme naší současnost a měli bychom ji brát s úctou a pokud se nám v životě stále něco opakuje, měli bychom se nad tím zamyslet a s použitím zrcadla zauvažovat, co nám to říká o nás samotných.

Budoucnost teprve bude a není potřeba si tím nechat zkazit krásné chvilky prožívané právě v daném okamžiku.

"To, co cítíme a prožíváme právě teď nám vytváří situace, které budeme prožívat potom. Už chápete, jak na hojnost? Naše budoucnost je odrazem naší přítomnosti!!!" (str. 106)

Dále se dočtete o síle afirmací a jak je správně formulovat, taky o dnes celkem často skloňovaném vnitřním dítěti a sebelásce, o partnerských a mezilidských vztazích, o rovnováze, o finanční energii a na úplném konci najdete srhnutí nejpodstatnějších zásad při vaření šťastného života.

Moje hodnocení

Na knihu jsem narazila při čekání na terapii a zaujala mě svým názvem. Později jsem si ji zarezervovala v knihovně a těšila se, až si ji přečtu a jako mávnutím kouzelného proutku bude můj život šťastnější a spokojenější. Celkem nepřekvapivě se tak nestalo, nicméně mi v určitých věcech potrvdila můj přístup k životu, o který se někdy s menším a někdy s větším úsilím snažím. Nic v životě nemáme zadarmo, nic se neděje pro nic za nic, jak já se budu k sobě chovat, jak se budu vnímat, tak mě budou vnímat i ostatní a jak si život zařídím, takový ho budu mít bez ohledu na ostatní apod. Jde prý o knihu pracovní, což mi teda vůbec nepřišlo - kromě teda práce se sebou samým a jak jsem našla v jiných recenzích bohužel i samotné návody, jak teda svůj pohled změnit, co přesně dělat a nedělat v určitých situacích v knize moc nehledejte.

Téma představované formou receptů nebylo vždy jednoduše pochopitelné, občas jsem si musela odstavce číst i několikrát dokola, abych pochopila, co tím chtěla autorka asi říct. Vyloženě mě pobavila podkapitolka o zvířatech jako našich zrcadlech - ve zkratce si za komáří štípnutí či vosí píchnutí můžeme sami tím, jak se k sobě samotným chováme, zvířata nám to jen chtějí ukázat. Stejným způsobem bychom se měli podle autorky zamyslet i při různých fyzických problémech. To mi už přišlo hodně přitažené za vlasy.

Z knihy je znát, že autorka je intuitivní terapeutka a duchovní učitelka pracující s různými energiemi, minulými životy a Universem a trochu bych si tipla, že je bezdětná..myslím si, že člověk s dětmi má na život prostě trochu jiný náhled a na nějaké jistoty a budoucnost prostě musí myslet a nejde jen žít tady a teď a starat se v první řadě jen o sebe.

Knihu jsem přečetla převažně při cestách v MHD, když nám vypadlo jedno z aut a já jezdila se spící Hejkalkou pro Dryádku do školky a při večerním uspávání a byly to celkem šťastné dva týdny, ale ten šťastný pocit plynul spíš z užívání si té chvíle, že si můžu počíst i za denního světla a na chvilku tak nějak smysluplně zrelaxovat. A teda bavilo mě být jedna z mála, co se na svět usmívá..Nicméně to v sobě nemám vůbec zakódované a tak jsem se z toho nakonec cejtila dost vyčerpaně.