přihlášení

rubriky:

moji přátelé

archiv článků:

odkazy:

První samostatný cartrip do Vlašimi

pise.cz/FCKeditor2/editor/images/smiley/msn/teeth_smile.gif"> Vzhledem k tomu, že na palubce, že žádný ukazatel světel nerozsvítil, při pohledu zepředu na auto mi taky přišlo, že nic nesvítí, říkala jsem si, že asi opravdu musím někde světla zapnout, ale zase mi bylo divné, že při zapnutí světel se rozvítí i palubní počítače a to přece dělají jen večer nebo při zhoršené viditelnosti. No potupně jsem zvedla telefon a rušila Drahého kdesi v lesích dotazem, jak to teda je..když jsem s ním mluvila konečně jsem si všimla, že svítí jen ledky po stranách - hurá, to je to, co jsem hledala. Konečně jsme mohly vyrazit.

Nervozita z neznámé cesty ze mě během části, kterou jsem znala celkem spadla a já si začala řízení i celkem užívat, obzvlášť, když ty dvě vzadu ztichly a usnuly   Kdo si ale moji jízdu moc neužíval, byli asi ostatní řidiči. Když jsem totiž zjistila, že leckdy vjedu do vesnice, ani o tom nevím a pak horko těžko brzdím kvůli usekovému měření, kterých tam bylo teda jak naseto, držela jsem raději rychlost kolem osmdesátky  Dryádka se probudila s příjezdem do Benešova a už tu pusu zase nezavřela..časem obě pochopily, že ve městě/vesnici jim prostě odpovídat nebudu, i kdyby se na hlavu stavěly, nedokážu se pak totiž soustředit.

Jízdu jsme dovršily zaparkováním v cíli o obrubník a to doslovně, ale naštěstí jen pomalu. Snažila jsem se to dorovnat, co nejblíž, až jsem to vzala gumou i poklicí. Uf, ta úleva, že jsme bez nehody dojely na místo byla nepopsatelná. Rovnou jsme po vzájemném představení dětí vyrazily do zámeckého parku. Cestou mi výkřik odkudsi připomněl, že vlastně hrajeme semifinále se Švédskem a rychle jsem začala hledat online zprávy, jak jsme na tom  Je to takovej můj každoroční koníček - už od dubna se těším, až zas začne MS v hokeji a každý rok doufám, že se dostaneme, co nejdál a letos jsme měli pro tu zlatou našlápnuto naprosto parádně. Popravdě jsem ale teda vůbec nevěřila, že Švědsko takovýmhle způsobem porazíme.

Ve Vlašimském parku jsme po hřišťátku, které jsem holkám nemohla odepřít, jako první navštívili Čínský pavilon:

Zdlábly jsme tu i první svačinku a vyrazily zase zpátky tentokrát k Vlašimské bráně:

Skrz ni jsme prošly do paraZOO poptat se po turistické známce (infocentrum už jsme nestihly otevřené). Známku jsme sice nesehnaly, ale alespoň měli turistické samolepky holkám do výletničků a taky zmrzku. Bez ní by to přece nebyl žádný výlet   Samotnou návštěvu paraZOO jsme si nechali na někdy příště, až přijedeme i s Drahým, aby o to nepřišel a abychom měli víc času na prohlídku.

Při zpáteční cestě městem jsme si počkaly na spuštění moc pěkné fontánky:

Na závěr výletu jsme si na chvíli ještě pohráli na zahradě kamarádčiných tchánovců a na večer vyrazily stejnou cestou domů do Prahy, kde jsme všechny celkem padly za vlast. Tak se dodatečně omlouvám, že se slibovaný shrnující článek nakonec nekonal a dostala jsem se k nějakému sepsání (respektive postupné dopsání) nového příspěvku až dnes. Holt to s těma dětma jde jen po chvílích a po kousíčkách, ale zkusím se polepšit, protože je to pro mě docela uklidňující činnost a nápadů na témata mám v hlavě (a i v poznámkách v mobilu) opravdu spousty.

Jinak při zpáteční cestě byla už trochu větší doprava, ale já jsem byla klidnější a řízení si víc užívala, i když byly holky celou dobu vzhůru. Jen doufám, že nám časem nepřistane psaní do vlastních (respektive manželových) rukou s nějakou pokutkou za nedodržení rychlosti - těch vesnic s radarem nebo úsekovým měřením bylo po cestě fakt hafec 

Zpět na hlavní stranu blogu