Prima víkend

Víkend je za námi a já se musím pochlubit, jak jsem si ho náramně užila. Začátek byl krapet náročnější, protože jsem se v pátek večer odvážila poprvé ostříhat svého Drahého. Dvě hodiny jsem se snažila vyhnout strojku. Bylo mi líto jeho krásných vlasů a věřila jsem, že to nůžkama zvládnu, ale nedokázala jsem udržet nějaký rozumný střih do ztracena, takže chvílema vypadal jak mnich. Trpělivost nám oběma postupně docházela, takže nakonec přišla řada na strojek a všechno šlo na 12 mm. Skoro jsem to obrečela, ale musím uznat, že po upravení a postupném odstupňování, to Drahému opravdu sluší.

Po úklidu vlasů a náčiní jsme se začali balit na sobotní výlet. Se svěřenýma děckama jsme vyráželi na pochod Praha-Prčice. Vstávali jsme před pátou, abychom stihli bus v 5.48 a byli tak včas na srazu. Vyráželi jsme vlakem z Vršovic, což se ukázalo jako špatné rozhodnutí. Snad všichni účastníci z Prahy vyrazili stejným vlakem, ale už z Hlavního nádraží, takže byl celkem zázrak, že jsme se tam vůbec nějak vmáčkli i s chudákem psem. Ten byl teda zlatý, udělal ze sebe v chodbičce co nejmenšího a člověk o něm ani nevěděl. Postupně se vlak uvolnil a nakonec to byla celkem snesitelná cesta.

Vystoupili jsme ve Voticích a šli se na náměstí zapsat na Dětskou trasu. Dostali jsme mapku a informaci, že na trase je jeden tajný punkt. Cíl výletu byl teda jasný: najít tajný punkt. Koukali jsme se všude, ale nikde na něj bohužel nenarazili. Ani nás nenapadá, kde by mohl být :( Nenašli jste ho někdo? Každopádně jsme si pochod náramně užili. Děti šlapaly jak o závod a pejsek sice trochu tahal, ale taky byl relativně v klidu. Teda dokud k němu nepřiběhl ze zadu jiný hafan, který utekl paničce i s vodítkem. To pak lítaly chlupy a tekla krev, ale naštěstí nic vážného. Psí bitka byla pro děcka největší zážitek dne :D

Po 23 km, dvou větších přestávkách a jedné zmrzce jsme po asi šesti hodinách dorazili do cíle. Razítka na mapce vyměnili za horalku a tradiční plastovou botičku, kterou jsem jako malá hrozně záviděla tátovi. Teď mám konečně svoji :)

Po půl hodinovém rozchodu zvládly děti ještě dalších pět kilometrů na vlak zpátky do Prahy. Stíhaly jsme ho jentaktak, ale děti se kously a šly seč jim síly stačily. Vlak byl dostatečně dlouhý, takže se v něm ta hromada lidí z nástupiště celkem ztratila a mohli jsme celou cestu prosedět. Děcka už začínala trochu zlobit z únavy (nejvyšší čas předat je rodičům :D), ale jinak byla naprosto úžasná. Klobouk dolů před jejich výkonem.

Neděle se nesla v duchu odpočinku. Venku bylo sice krásně, ale vedro, takže jsme absolvovali jen nutné procházky se psem a kromě nákupu a vyzvednutí svatebních šatů z čistírny (skoro po roce jsem je dala konečně vyčistit :D) jsme byli doma. Právě ujíždíme na dvou seriálech: Firefly a Under the Dome, takže na střídačku jsme si pustili několik dílů a užili si opravdu línou neděli :) Ale abych aspoň nějak využila den strávený doma, konečně jsem upekla muffiny, tentokrát rybízové a seřadila si svoji sbírku turistických známek. Zatím není moc velká, ale i tak je slušná. Celkem mám 98 klasických + 4 výroční + jedna vlastně navržená - svatební (na fotce ta předposlední).