Jurtanimo | Něco málo o mém blogování

Většinou mi hromadné dotazníky vůbec nic neříkají, ale tenhle, který tu začala Tlapka po vzoru Lyry a už jej publikovalo spousta dalších lidí, mi přišel celkem zajímavý a hodný vyplnění. I když si asi říkáte, že tu nejsem ani rok a článků tu moc nepřibývá, tak o čem bych mohla tenhle dotazník asi psát, možná Vás překvapím a možná si na mě i někdo vzpomene z dřívějška ;) Tak jdeme na to:

1. Jak vznikl tvůj první blog a o čem byl?

Poprvé jsem začala psát pod přezdívkou Martien cca deset let zpátky. Chodila jsem na gympl a začala dělat clogging (druh stepu), takže jsem logicky psala o stepování a zároveň o mém životě. 

2. Jaký je tvůj aktuální blog a o čem bys chtěla, aby v budoucnu byl?

Můj nynější blog měl původně být o trochu jiném životě v jurtě, ale protože po jurtě nám zbyl akorát vyštěrkovaný plácek, je blog momentálně spíše o mé cestě naprosto běžným životem, v kterém se snažím vidět, co nejvíc pozitivních věcí. Do budoucna bych si přála, aby tu bylo více článků z vandrů a různých výletů a stručné popisky knížek, které jsem přečetla.

3. Jak vznikly tvé blogové přezdívky? 

Tak ta první byla jednoduše odvozená od mého jména. Při druhé - Jurema - jsem se inspirovala ve své oblíbené knize "Prodavač snů", kde šlo o postavu starší paní profesorky, která na stará kolena začala na svět nahlížet trochu jinak. No a poslední přezdívka je celkem jasná, i když teď celkem neplatná. Do jména jsem chtěla zakomponovat slovo "jurta" a tak vzniklo "Jurtanimo". Přezdívku tak jednodušše nezměním, bez založení nového blogu, tak už mi zůstane, jako připomínka jedné životní zkoušky, která, i když nedopadla, jak jsme plánovali, dopadla (věřím) v náš budoucí prospěch.

4. Který ze svých článků považuješ za nejlepší?

Jsem perfekcionalista s velkým P, takže se snažím všechny články psát tak, aby byly nejlepší. Proto jich je tady taky tak málo. Napsání a několikeré zkontrolování jednoho mi zabere bezmála půl dne. Co je ale nejhorší, je fakt, že s žádným nejsem spokojená natolik, že bych ho mohla označit za nejlepší. Sama za sebe (z osobní roviny) bych do popředí postavila dva články: "Věčný boj" a "Z popela povstane/..." Ale nejčtenějším článkem je (ne moc překvapivě) recenze na knihu "Zázračný úklid - /...".

5. Proč bloguješ?

Trpím utkvělou představou, že mám lidem, co předat, že mé myšlenky a mé zážitky jsou něčím výjimečné :D Psaní na blog mě motivuje víc si všímat věcí kolem sebe (hledám témata ke článkům), častěji brát do ruky foťák (kvůli případné fotodokumentaci) a při čtení knih se soustředit na jejich obsahovou i stylistickou stránku.

6. Lituješ někdy založení blogu?

V momentě, kdy plán s jurtou definitivně skončil, říkala jsem si, že jsem si blog vůbec zakládat neměla. Občas mě taky popadne pocit, že to tu stejně nikdo nečte a že psát vůbec neumím, tak proč se o to vůbec pokouším, ale pak si vzpomenu na pár stálých duší, u kterých vím, že se můžu těšit na jejich komentář, i když delší dobu nepíšu a hned mě nějaké mazání blogu přejde ;)

7. Jak dlouho plánuješ blog mít?

Dokud na něj budu mít čas, budu mít o čem psát a budu mít k dispozici připojení k internetu :)

8. Co by sis přála do budoucnosti (nejen v souvislosti s blogem)?

Co se týče blogu, tak zapracovat na nějakém osobitějším titulním obrázku a doplnit článek o letním vandru do Polska. Taky bych se upřímně nezlobila za více komentů, ale k tomu se asi musím dopracovat nějakými hodnotnějšími a častějšími články, či co :D Každopádně i bez komentářů jsem ráda za každou virtuální duši ;) Sama komentovat moc nestíhám, tak to nemůžu chtít po ostatních - další bod do budoucna - nechávat po sobě více komentů :D

A jinak jsou má přání celkem jasná - vypadnout z Prahy a pojistit se na důchod alespoň dvěma následovníky :D

9. Co na blogování považuješ za největší výhru?

Když jsem se s pomocí Julie, naučila nastavovat do meníčka obrázek knížky i s odkazem. Pokaždé mám radost, když ho můžu změnit a všem se pochlubit, co zrovna čtu :D Velké plus vidím i v pocitu sounáležitosti s místní komunitou, která je velmi přátelská a já se vždycky těším, co nového se u koho událo. Trochu si tak asi nahrazuju Facebook, který jako nejspíš jedna z mála stále kategoricky odmítám, byť mě to stojí leckteré "přátelství".

10. Odrazoval Tě někdy někdo od blogování?

Přímo asi ne.

11. Co nejhoršího se Ti běhěm blogování přihodilo?

U prvního blogu byla odhalena moje identita a já byla kvůli svému názoru o vystupování v minisukních před německým publikem zavolána na kobereček taneční skupiny, v které jsem tenkrát trénovala. Vedlo to k mému dobrovolnému odchodu ze skupiny (názor jsem změnit nehodlala) a smazání blogu. Poučení si nesu dodnes a dvakrát si rozmýšlím, co na net vyvěsím a co ne. Ale i tak mám pořád obavy, že jsem napsala něco, co by mohl někdo použít proti mě. Nebo mě podle něčeho poznat a konfrontovat mě s tím, že ví..

12. Ví tvoje rodina a okolí o blogu? Proč? Jak se k tomu staví?

O blogu (alespoň, co já vím) vědí jen dva moji nejbližší. První je můj Drahý, který, i když si mě někdy kvůli blogu ze srandy dobírá, je občas mým korektorem a já před ním nedokážu (a ani nechci) mít žádná tajemství a aspoň si tu na něj nemůžu stěžovat :D A druhá je má nejlepší kamarádka, kterou tím informuji o novinkách, když zrovna nemám čas se s ní vidět ;) Ale trochu mě mrzí, že tu po sobě nezanechá nějakou stopu, abych věděla, že tu byla - jestli teda nepíše pod mě neznámou přezdívkou :D

13. Tvůj největší vzor - bloger, fotograf, spisovatel, kdokoliv jiný. Nebo lidé, kterých si nejvíce vážíš.

Kdybych měla mluvit o svém největším vzoru a člověku, kterého si nejvíc vážím, musela bych uvést svého Drahého. Chtěla bych mít jeho sílu, jeho vůli, jeho rozhodnost, jeho fotografický a spisovatelský um.

Když se ale vrátím k blogování jako první mě na pise.cz přivedla právě má nejlepší kamarádka, která by se měla podle mě ke psaní vrátit, ráda bych si tu od ní zas něco přečetla ;) A tento poslední blog má částečně na svědomí jedna má bývalá spolužačka, která mě svým blogem přivedla na myšlenku znovuobnovení své internetové identity.

Že jsem ještě blog nesmazala, je zásluha Julie, která nevynechá jediný můj článek a zanechá po sobě vždy i nějaký komentář. Je mi vzorem jak pro čtení některých knih, tak pro psaní recenzí na přečtená díla, i když jsem jich ještě moc nesepsala ;) Pokoušela jsem se podle ní i zavést jeden den v týdnu pro pravidelné vkládání článků, ale to mě hrozně stresovalo a z článků jsem neměla zdaleka takovou radost. Takže i když ji za to vážně obdivuju, sama už bych to znovu nezavedla, i když musím uznat, že byl fajn pocit sledovat, jak se v daný den chodí lidé dívat, zda už nový článek vyšel nebo ne :D

14. Kdo tě v blogování podporuje? A pokud nikdo, proč jsi to ještě nevzdala?

Asi nevědomky Julie a všichni, kdo mi zanechají nějaký komentář, ale hlavním motorem je pro mě chuť dostat ze sebe něco, co je ve mě skryto ... Pořád asi tajně doufám, že se jednou vypíšu a stane se ze mě spisovatelka :D :D :D

15. Stalo se ti někdy, že by se ti kvůli blogu někdo posmíval nebo ti zasahoval do soukromí? Jak jsi to řešila a co bys poradila ostatním?

Drahý si mě občas ze srandy dobírá, ale už jsem se naučila to ignorovat, nebo si dělat srandu sama ze sebe s ním :D Ale jeden čas to byl důvod, proč si blog ani nezakládat, trochu jsem se před ním styděla.. Ostatním bych poradila, aby se na posměšky vykašlaly a snažily se si blog udržet co nejvíc v anonymitě a pokud ho nechtějí mít anonymní, vyhýbala bych se článkům, které by mohli někomu ublížit nebo ho nějak diskreditovat.

Ha, konečně konec :D Teda čekala jsem, že to bude větší brnkačka, ale Perfekcionalistka jako já to zase psala dva dny a k tomu na sebe napráskala spoustu věcí, tak snad její identity zůstane skryta :D

Zdroj: http://hroznetajne.pise.cz/134-na-blogu-o-blogu.html

Zdroj: http://hroznetajne.pise.cz/134-na-blogu-o-blogu.html

Zdroj: http://hroznetajne.pise.cz/134-na-blogu-o-blogu.html

Zdroj: hroznetajne.pise.cz/134-n...