Jurtanimo | Život v kruhu

Víkend je za námi a já se musím pochlubit, jak jsem si ho náramně užila. Začátek byl krapet náročnější, protože jsem se v pátek večer odvážila poprvé ostříhat svého Drahého. Dvě hodiny jsem se snažila vyhnout strojku. Bylo mi líto jeho krásných vlasů a věřila jsem, že to nůžkama zvládnu, ale nedokázala jsem udržet nějaký rozumný střih do ztracena, takže chvílema vypadal

Míra nepořádku přesáhla mez snesitelnosti a protože už nevím, co by mě donutilo s tím něco udělat, zkouším to touto cestou. Měním své priority, odkládám cvičení na neurčito. Respektive až bude základně uklizeno, vrátím se zpátky k józe a ne obráceně, jak jsem původně plánovala, to nefungovalo..

S jarní únavou přichází i jarní depka. A letošní počasí mi taky náladu moc nezvedá, takže zase jednou dumám sama nad sebou. Připadám si jak v začarovaném kruhu. Pesimistka, která se věčně snaží být optimistkou a mít pořád dobrou náladu. Je to vůbec reálně možné? Nebo je to prostě dané a nemá cenu se snažit předělat, páč to v sobě prostě nemám? Nikdy