A proč? Já ani nevím... Asi, že mám skvělého chlapa, relativně pohodovou práci, střechu nad hlavou a fajn lidi kolem sebe... Začínám se radovat z maličkostí a poprvé si užívám podzim bez depky. Jako kdyby se mi v hlavě přehodila nějaká výhybka... Jsem po dlouhé době spokojená sama se sebou - s tím, jak vypadám, co dělám i nedělám, jaká jsem, čím jsem

V pátek po práci jsme nasedli do našeho Červeného Trpaslíka napěchovaného téměř po střechu a se psem na zadní sedačce vyrazili pro mamku. Ta splnila podmínku, že musí mít minimum věcí, ale zapomněla, že má ještě krosničku pro dětičky..Nakonec jsme i tu nějak umístili, ale bylo nám naprosto jasné, že úplně zbytečně, že se stejně nevyužije. Kupodivu i celkem pohodlně jsme nějak po šesté dorazili

Prázdniny jsou nenávratně pryč a než jsem se vzpamatovala z návratu do pracovního koloběhu a z nového školního roku, je pryč i celé září. A musím říct, že dost náročné září. Klidně bych uvítala, kdyby už byl zase červen :) Tímto se omlouvám těm pár z Vás, kteří si zde rádi počtou něco nového. Opravdu jsem po šesti hodinách s 25 tří až čtyřletými dětmi, kteří buď bulí nebo si dělají, co chtějí,

Nejprve bych se ráda hluboce omluvila za delší pauzu. S blížícím se koncem školního roku a přípravou narozeninových oslav toho na mě bylo nějak moc. V józe jsem se posunula tak možná akorát o jednu cvičební část dál, protože pak jsem se vrhla do většího úklidu (ještě ne podle metody KonMari, na to teprv sbírám odvahu) a věnovala tomu veškerý čas a na cvičení už mi nezbývala energie. Rozhodla jsem se totiž své 10. dospělácké narozeniny oslavit s pár přáteli u nás v bytě a to podle mých měřítek vyžadovalo dokonale uklizený byt. No musím říct, že až na neumytá okna jsem to celkem zvládla a konečně fakt pořádně uklidila :)

Víkend je za námi a já se musím pochlubit, jak jsem si ho náramně užila. Začátek byl krapet náročnější, protože jsem se v pátek večer odvážila poprvé ostříhat svého Drahého. Dvě hodiny jsem se snažila vyhnout strojku. Bylo mi líto jeho krásných vlasů a věřila jsem, že to nůžkama zvládnu, ale nedokázala jsem udržet nějaký rozumný střih do ztracena, takže chvílema vypadal

S jarní únavou přichází i jarní depka. A letošní počasí mi taky náladu moc nezvedá, takže zase jednou dumám sama nad sebou. Připadám si jak v začarovaném kruhu. Pesimistka, která se věčně snaží být optimistkou a mít pořád dobrou náladu. Je to vůbec reálně možné? Nebo je to prostě dané a nemá cenu se snažit předělat, páč to v sobě prostě nemám? Nikdy