Tak už je zase další měsíc lockdownu za námi. Uteklo to ani nevím jak. Mám pocit jakoby teprve před týdnem byly Velikonoce. Ale vzhledem k tomu, jak byl duben nezvykle studený, jsem ráda, že už je mu konec a přijdou snad už jen teplejší měsíce.
A teď k uplynulým pozitivním událostem:

Musím říct, že se zpřísněním lockdownu, který uzavřel i mateřské školy, nedovolil nám vyrazit mimo území Prahy a trval déle, než měl (i když s tím tak nejspíš každý už počítal), se mi pozitivní věci nehledaly vůbec snadno. Asi jsem upadla i do nějakého osobního lockdownu. A nejspíš i pro to, se mi březnový souhrn vůbec nechtělo sepisovat a publikovat, respektive se musím hodně přesvědčovat, že je publikování hodný.

• Nástup do státní MŠ zvládla Dryádka nakonec dobře, jen já jsem nějaká skeptická, co se týče profesionality zejména jedné z paní učitelek. Ta druhá se asi ani moc nedostane ke slovu. Později jsme měli čest poznat i druhou paní učitelku a po asi páté návštěvě, kdy jsem dostala Dryádku opět počuranou a zmrzlou, aniž by to paní učitelka vůbec tušila, jsme se s manželem rozhodli, že dál jejich
  [ Pokračování článku ]

Přehodnotila jsem systém psaní pozitivních věcí, které se mi udály. Při sepisování každého dne jsem se totiž dostala do stále se opakujících maličkostí, kterými si blog zaplnit nepotřebuji. Rozhodla jsem se tedy psát si jen významnějsí věci a dávat sem jejich souhrn za celý měsíc. Zkratka PS v názvu článku znamená pozitivní sebeterapie.

 Vypadá to, že pozitivita se mi opravdu vyhýbá obloukem a je pro mě úplně cizí. I když zrovna v tomhle případě se jedná vlastně o dost pozitivní věc  

S blížícími se Vánocemi nebyl čas ani síly sepisovat si pozitivní věci z jednotlivých dní. Trochu se o mě zas pokoušela i má klasická každoroční předvánoční depka. Tak se jen pro úplnost pokusím sepsat věci, které se ke konci roku povedly, byly fajn a zvedly mi vždy aspoň na chvíli náladu.