Aneb slibovaný výcuc za uplynulý rok je konečně tady a je teda celkem obsáhlý:

Krásný víkend všem!

Rok s rokem se sešel a já jsem zase na pár dní bez Drahého. Chlupatého nám hlídá dědeček, abych ho nemusela na večer a k ránu venčit a nechávat tak holky samotné doma, takže mám spoustu volného času přes den na holky a na večer pro sebe. A tak si říkám, že by to tu po tak dlouhé době stálo zase za nějaký nový článek 

Pokusím se zítra večer sepsat nějaký výcuc uplynulých událostí, ať ti, co si mě tu ještě pamatují, se aspoň dozví zase něco nového a Vy, co jste tu čest se mnou ještě neměli, si třeba o mně alespoň něco aktuálního přečtete a rozhodnete se, zda stojí za to někdy něco ode mě rozkliknout nebo ne. To je samozřejmě čistě na Vás 

Pro mě je zásadní, že tu stále jsem, stále se snažím užívat si života skrze drobné radosti, i když mi to leckdy moc nejde a momentální psaním se budu snažit najít cestu k sobě samotné a k jakési stabilitě vnímání dění kolem sebe. Uvidíme, jak dlouho mě to bude bavit tentokrát a jestli si najdu čas, i když nebudu zrovna sama doma 

Tak snad brzy na přečtenou!

Tak se zase po víc jak půl roce ozývám a koukám, že četnost mých článků je  tedy opravdu mizerná. Bohužel není buď zrovna čas a nebo nálada na psaní. Nicméně bych o sobě ráda dala zase trochu vědět, alespoň těm, co si ještě vzpomenou, že mě někdy četli. A než nastoupím (nejpozději v září) znovu do práce, chtěla bych si najít na sepsání svých myšlenek a postřehů nebo krátkých informací o přečtených knížkách volnou chvilku častěji (ale kolikrát už jsem si tohle říkala..)

Dnes je to přesně rok, co jsem poprvé usedla naproti pro mě tenkrát úplně cizí slečně a doufala jsem, že mi pomůže najít cestu z šedého nebo spíš už skoro zcela černého tunelu ven na slunečními paprsky prozářený svět.

 A už se zase opravdu snažím jen nepřežívat