|
30. prosinec 2016 v 18.55 | rubrika: Cesta životem
Letošní Vánoce proběhly relativně v klidu. Relativně proto, že Vánoce, ať chceme nebo ne, jsou pro většinu z nás z principu věci stresující událostí. Po rozvodu rodičů jsem po většinu svého dětství měla chuť tyto svátky ignorovat a vůbec je neslavit. Což samozřejmě s ohledem na příbuzné nepřicházelo v úvahu, tak jsem si našla pozitivum alespoň v tom, že mi Ježíšek naděluje |
přečteno: 50x | komentáře (6)
|
|
23. listopad 2016 v 15.30 | rubrika: Cesta životem
Dneska jen v rychlosti a trochu z povinnosti. Uplynulý týden byl psychicky hodně náročný a bohužel stres i přesto, že se ho snažím vypudit zuby nehty, se ne a ne ode mě odstěhovat. A když má člověk jeden den lepší náladu, dokáže mu ji zkazit takové roztomilé stvoření, jako je náš hafan... |
přečteno: 34x | komentáře (2)
|
|
16. listopad 2016 v 21.21 | rubrika: Cesta životem
Se sebou samotnou, se svou leností, s tím, co chci a co nechci, co zvládám a nezvládám, s nepořádkem, s hloupými a sobeckými lidmi, s příšerami, s technikou. Takové perpetuum mobile... |
přečteno: 46x | komentáře (2)
|
|
9. listopad 2016 v 18.45 | rubrika: Cesta životem
Začněme hezky chronologicky. Poslední článek jsem psala před čtrnácti dny, kdy jsem dorazila na chatu a začala si užívat prodloužený víkend. Drahý odjel už v úterý, kdy mu začaly podzimní prázdniny a já za ním dorazila neplánovaně hned druhý den. Do školky nám dorazilo málo dětí a tak jsem si ve středu domluvila den dovolené a hned po práci odfrčela na bus do Jílového, kde už na mě Drahý čekal |
přečteno: 38x | komentáře (4)
|
|
26. říjen 2016 v 20.20 | rubrika: Cesta životem
A proč? Já ani nevím... Asi, že mám skvělého chlapa, relativně pohodovou práci, střechu nad hlavou a fajn lidi kolem sebe... Začínám se radovat z maličkostí a poprvé si užívám podzim bez depky. Jako kdyby se mi v hlavě přehodila nějaká výhybka... Jsem po dlouhé době spokojená sama se sebou - s tím, jak vypadám, co dělám i nedělám, jaká jsem, čím jsem |
přečteno: 39x | komentáře (6)
|
|
19. říjen 2016 v 22.41 | rubrika: Cesta životem
V pátek po práci jsme nasedli do našeho Červeného Trpaslíka napěchovaného téměř po střechu a se psem na zadní sedačce vyrazili pro mamku. Ta splnila podmínku, že musí mít minimum věcí, ale zapomněla, že má ještě krosničku pro dětičky..Nakonec jsme i tu nějak umístili, ale bylo nám naprosto jasné, že úplně zbytečně, že se stejně nevyužije. Kupodivu i celkem pohodlně jsme nějak po šesté dorazili |
přečteno: 32x | komentáře (4)
|