Dnes je to přesně rok, co jsem poprvé usedla naproti pro mě tenkrát úplně cizí slečně a doufala jsem, že mi pomůže najít cestu z šedého nebo spíš už skoro zcela černého tunelu ven na slunečními paprsky prozářený svět.

Sice už je za námi první měsíc nového (pro mě zatím o dost šťastnějšího) roku, ale i tak bych si ráda dodatečně zaznamenala pár důležitých pozitiv, které se udály poslední měsíc roku starého. Jak se znám, tak na samostatný článek o Vánocích si čas zase nenajdu (stejně jako loni), tak ať to mám aspoň tady v krátkých poznámkách, protože letos to byly zatím ty nejklidnější a nejvydařenější Vánoce, co jsem, kdy zažila  Ale pojďme to shrnout hezky popořádku:

Jak už jsem psala, poslední dobou se mi dost těžko hledají pozitiva, nějak bojuju sama se sebou, hledám sama sebe, učím se vnímat svět a události kolem sebe trochu v jiném světle, ale mám pocit, že se vůbec neposouvám k lepšímu, nebo jen hodně malými krůčky. Ale něco málo hezkého bych za ten uplynulý měsíc přece jen mohla najít 

Vydáno: 2015 - Mladá fronta, Kristián Entertainment

Žánr: Světová naučná literatura o výchově

Překlad: Jana Vlková

Počet stran: 296

Přečteno za: strašně moc dní :D

 A už se zase opravdu snažím jen nepřežívat  

Tak už je zase další měsíc lockdownu za námi. Uteklo to ani nevím jak. Mám pocit jakoby teprve před týdnem byly Velikonoce. Ale vzhledem k tomu, jak byl duben nezvykle studený, jsem ráda, že už je mu konec a přijdou snad už jen teplejší měsíce.
A teď k uplynulým pozitivním událostem: