Sice už je za námi první měsíc nového (pro mě zatím o dost šťastnějšího) roku, ale i tak bych si ráda dodatečně zaznamenala pár důležitých pozitiv, které se udály poslední měsíc roku starého. Jak se znám, tak na samostatný článek o Vánocích si čas zase nenajdu (stejně jako loni), tak ať to mám aspoň tady v krátkých poznámkách, protože letos to byly zatím ty nejklidnější a nejvydařenější Vánoce, co jsem, kdy zažila Ale pojďme to shrnout hezky popořádku:
Jak už jsem psala, poslední dobou se mi dost těžko hledají pozitiva, nějak bojuju sama se sebou, hledám sama sebe, učím se vnímat svět a události kolem sebe trochu v jiném světle, ale mám pocit, že se vůbec neposouvám k lepšímu, nebo jen hodně malými krůčky. Ale něco málo hezkého bych za ten uplynulý měsíc přece jen mohla najít
Tak už je zase další měsíc lockdownu za námi. Uteklo to ani nevím jak. Mám pocit jakoby teprve před týdnem byly Velikonoce. Ale vzhledem k tomu, jak byl duben nezvykle studený, jsem ráda, že už je mu konec a přijdou snad už jen teplejší měsíce.
A teď k uplynulým pozitivním událostem:
Musím říct, že se zpřísněním lockdownu, který uzavřel i mateřské školy, nedovolil nám vyrazit mimo území Prahy a trval déle, než měl (i když s tím tak nejspíš každý už počítal), se mi pozitivní věci nehledaly vůbec snadno. Asi jsem upadla i do nějakého osobního lockdownu. A nejspíš i pro to, se mi březnový souhrn vůbec nechtělo sepisovat a publikovat, respektive se musím hodně přesvědčovat, že je publikování hodný.
Přehodnotila jsem systém psaní pozitivních věcí, které se mi udály. Při sepisování každého dne jsem se totiž dostala do stále se opakujících maličkostí, kterými si blog zaplnit nepotřebuji. Rozhodla jsem se tedy psát si jen významnějsí věci a dávat sem jejich souhrn za celý měsíc. Zkratka PS v názvu článku znamená pozitivní sebeterapie.